Vánoční přání

Bylo nebylo, v jedné hájence na okraji lesa žili čtyři sourozenci s rodiči. Tatínek byl hajný a staral se, aby zvířátka v lese měla dostatek potravy a mohla žít v bezpečném lese. Jednoho dne tatínek na obchůzce narazil na poraněnou srnku s mládětem. Vzal je do hájenky a ošetřil její zranění. Maminka se starala o celou domácnost a čtyři zlobivé děti. Celé dny se neustále pošťuchovaly a soupeřily mezi sebou. Každou chvilku doma něco rozbily a mamince neustále přidělávaly více práce a starostí. Blížil se vánoční čas a děti začaly psát dopisy Ježíškovi. Když měli dopisy napsaný, tak se zeptaly maminky: „Co by sis přála na Vánoce ty?“ Maminka neváhala a řekla: “Já bych si ze srdce přála, abyste se měly rádi a nebyly tak neposlušní.” Povzdechla si přitom tak smutně, protože věděla, že něco takového se jen tak nestane. Vánoce se blížily, ale zima si ten rok dávala na čas. Tatínek řekl, že bude potřebovat zajet do města pro zásoby na zimu, aby zvířátka měla dostatek potravy a nestrádala. Maminka potřebovala také ještě nějaké zásoby do domácnosti, tak vyrazila s tatínkem do města. Děti dostaly za úkol pohlídat srnku s mládětem, doma nic dalšího nerozbít a postarat se jeden o druhého. Sotva ale rodiče odjeli, začaly děti mezi sebou bojovat a pošťuchovat se tak, že převrátily celou hájenku vzhůru nohama. Najednou se venku zatáhlo a přišla veliká vánice. Napadlo tolik sněhu, že nebylo poznat, kde je cesta do města, a hájenka byla do poloviny dveří zachumelená. Děti měly radost, že si můžou dělat, co chtějí, a nikdo je přitom nehlídá. Dováděly a skotačily ještě více, až při tom zapomněly na srnku s mládětem. Rodiče se pořád nevraceli domů a dětem začalo být smutno. Říkaly si: “Co když se maminka a tatínek nevrátí?” Rozhlédly se kolem sebe a uviděly nepořádek, který udělaly. Začaly se obviňovat mezi sebou, že za to může vždy ten druhý z nich. Každý šel někam jinam, aby nemusel uklízet. Ta nejmladší z nich měla nejvíc rozumu a začala pomaličku uklízet nepořádek, který udělaly. Ostatním, když ji viděly, začala být hanba za to, jak se zachovaly, a šly jí pomoct. Každý se pustil do něčeho a za chvíli byla hájenka, jako by ji uklidila maminka. Nezapomněly ani na srnku s mládětem. Štědrý den se blížil a cesty byly stále zachumelené. Rodiče se stále nemohli vrátit domů, a tak se děti rozhodly, že pomůžou a nachystají vánoční výzdobu. Rozdělily si úkoly a šly nazdobit stromeček, doplnit jídlo zvířátkům a připravit vánoční stůl. Když měly hotovo, tak se sešly u vánočního stolu a všichni si přály, aby se maminka s tatínkem vrátili co nejdřív domů. V tomto se otevřely dveře a tam stáli rodiče. Vypadali jak vánoční sněhuláci, které děti postavily před hájenkou. Když viděli, že hájenka je celá a uklizená, nemohli uvěřit svým očím. Maminka udělala štědrovečerní večeři a všechny děti jí přitom pomáhaly. “To snad není ani možný,” pomyslela si maminka a byla šťastná, že má tak hodné a šikovné děti. Od té doby se sourozenci k sobě chovali vždy hezky a navzájem si pomáhali. Začali chodit i s tatínkem do lesa a starali se o zvířátka, aby měli všeho dostatek. Byly to ty nejhezčí Vánoce pro všechny v hájence.