Aznavůr - nekonečný prostor a čas
Aznavůr - nekonečný prostor a čas
Před dávným časem v chudé
vzdálené vesničce se narodil chlapeček. Rodiče mu dali jméno Aznavůr. Chlapec
byl drobný a zesláblý. Jeho tatínek pomáhal ostatním lidem z vesnice, aby
mohli lépe žít. Jednoho dne, když tatínek byl ve službě na blízkém panství, se splašily
býci v ohradě a tatínka hodně pohmoždily. Chlapi z vesnice donesli
tatínka domů a zavolali místního bylinkáře. Ten tatínkovi udělal masti na pohmožděné
rány, ale trvalým následkům nemohl nijak zabránit. Od té doby byla veškerá chlapská
práce na Aznavůrovi, aby zajistil vše, co bylo kolem stavení potřeba. Ovšem
Aznavůr byl slabší a hodně mladý na to, aby mohl zastat práci tak, jak to
zvládal jeho tatínek. Pomáhal tedy doma se vším, co zvládnul, a doufal, že se
tatínek uzdraví a bude v pořádku. Jednoho dne kolem chudého stavení projížděl
tajemný čaroděj, který měl namířeno do vzdáleného hradu za místním králem. Zastavil
se u Aznavůra a nabídl mu práci v jeho službách. Aznavůr netušil, co ho ve
službě čeká, ale řekl si, že by tak mohl pomoci svým rodičům a zajistit jim lepší
život. Rozloučil se tedy s rodiči a vydal se do neznáma s čarodějem. Jejich
cesta byla dlouhá a Aznavůr se staral o vše, co čaroděj potřeboval. Na svých
cestách však byl velmi pozorný a učenlivý. Stále sledoval čaroděje při práci a
pamatoval si vše, co dělal. Po dlouhém putování dorazili do čarodějova sídla,
kde se Aznavůr seznámil s velikou knihovnou, ve které bylo neuvěřitelné
množství různých knih s bylinkami i různá kouzla a zakázané čarovné
praktiky. Aznavůr se pustil do čtení a učení čarodějnému vědění. Čas plynul a knížek
ubývalo. Najednou Aznavůr otevřel velkou starou knihu. Nedbal varování a začal
v knize číst. To, co se dozvěděl, v něm probudilo touhu zachránit svého
tatínka před zraněním, které utrpěl v ohradě s býky, když byl Aznavůr
ještě malý chlapec. Aznavůr tedy otevřel portál, kde není čas a může tedy přeskočit
do jakéhokoliv období, kdykoliv bude chtít. Přeskočil tedy do času, kdy se tatínkovi
stal osudný úraz. Přišel ale pozdě a tatínka nedokázal ochránit. Vrátil se tedy
zpět do své doby a řekl si, že to příště zvládne dřív. Udělal veškeré výpočty a
skočil v čase znovu. Tentokrát to vyšlo a tatínka stihl zdržet, aby do ohrady
s býky nemohl vstoupit. „Sláva! Zachránil jsem tatínka!“, pomyslel si
Aznavůr. Netrvalo ovšem dlouho a tatínek měl jiný úraz, který ho ochromil
podobně jako ten, před kterým ho zachránil. Aznavůr neváhal. Řekl si, že když
to zvládl jednou, tak to zvládne znova a lépe. Udělal nové výpočty pro návrat
v čase a skočil. Podařilo se opět tatínka zachránit. Navzdory všemu snažení
se tatínka ochránit před jeho osudem vždy přihodil jiný úraz, který tatínka
ochromil. Aznavůr nepřestával se svými výpočty a chtěl přelstít tatínkův osud.
Zvrátit ho. Nechtěl si připustit, že nemá žádné právo měnit cizí osud, a nevšiml
si toho, že přitom změnil ten svůj. Najednou se stalo, že nevěděl, v které
době a kdy žil on sám. Snažil se na to přijít, ale marně. Udělal tolik výpočtů
a skoků, aby se mohl vrátit k tatínkovi, až nakonec ztratil cestu domů. Zůstal
uvězněný v prostoru a času, který nikam neplynul. Na jeho pokusech o
návrat domů se dostal na různá místa a zažil spoustu dobrodružství. Pokud se mu
do dneška nepodařilo najít cestu zpátky tak může být stále uvězněný a třeba se
jednou na svých cestách v životě potká i s tebou.