Osamělý žralok

Bylo nebylo, v jednom velikém oceánu se narodil malý žralok. Měl kolem sebe velikou žraločí rodinku. Brázdili oceánem sem a tam. Občas když měli dobrou náladu, tak proháněli hejna menších rybiček a ty troufalejší to někdy zkoušeli i na velryby. To se jim občas vymstilo, když se přiblížili blízko k velrybímu ocasu. Ta svým mohutným ocasem máchla tak prudce, až žraloci ztratili směr a zamotali se dokolečka, jako by se dostali do nějakého vodního víru. To se malému žralokovi líbilo a těšil se, až bude taky tak veliký, aby mohl prohánět velryby. Jak plynul čas tak malý žralok rostl a sílil. Při svých cestách zažil spoustu legrace se svými žraločími kamarády. Jednoho dne se na hladině objevily stíny. „Copak to je?“ řekli si ostatní zvědaví žraloci a pluli se podívat blíž ke hladině. „Jé, tady je spousta žrádla a nemusíme ho ani lovit!“ řekli si zvědaví žraloci a pustili se do hodování. Najednou je něco štíplo v puse a začalo je to přitahovat blíž ke stínu, který byl na hladině. Některým žralokům se podařilo před stínem uplavat a vystrašení pluli zpátky ke skupině, kde řekli, co se právě stalo. Starší zkušení žraloci věděli, že ten stín na hladině byla rybářská loď, která loví žraloky. „Před takovými stíny, kolem kterých je spousta volného žrádla, si dávejte pozor.“ varovali starší žraloci ty mladší a nezkušené. Pluli dál a stínů na hladině přibývalo. Žralokům se bravůrně dařilo kolem rybářských lodí proplouvat. Občas některý líný žralok nechtěl lovit sám potravu, a tak si řekl, že se nají bez námahy u rybářských lodí. Nedbal tedy rad starších a nikdo ho už poté nikdy neviděl. Rybáři však měli v záloze ještě jeden zrádný plán, jak žraloky chytit. Spustili do vody obrovské sítě a vydali se ulovit celé hejno. Sítě se začali pomalu stahovat kolem hejna a nebilo úniku. V síti byla malá škvírka a malému žralokovi se podařilo přes ni dostat ven. Starší žraloci byli na proplutí už moc velicí a nemohli se dostat ven. Rybářské lodě nakonec chytili celou žraločí rodinku a malý žralok zůstal sám. Nevěděl, co si teď počne, a tak plul jen tak doufaje, že najde někde nové kamarády. Jednoho dne doplul do zátoky, kde byla spousta malých a barevných rybiček. Žralok se chtěl s nimi skamarádit, ale ostatní rybičky z něj měly strach, protože měl veliké zuby a byl pro ně moc veliký. Žralok se tedy usadil v klidné části zátoky a zůstal sám. Jednoho dne se na hladině opět objevily stíny a žralok věděl, co to znamená. Do vody se spustily velké sítě a začali chytat malé rybičky. Žralok, když viděl, co se děje, tak si pomyslel, že tak to nemůže nechat. Nedovolím abych zase přišel o všechny kolem sebe. Pomyslel si a vyrazil směrem k sítím, aby svými ostrými zuby celou síť rozkousal. Všechny chycené rybičky mohli vyplout ven a byly zachráněný. Žralok byl rád, že jsou všichni v pořádku a jeho zubů se už nikdo nebál. Stal se ochráncem zátoky a měl kolem sebe spoustu malých kamarádů. Všechny rybičky byly šťastné a spokojené, protože se k zátoce žádná rybářská loď, která je dřív lovila, už ani nepřiblížila.