Hodný nebo zlý

V jedné nedaleké osadě na okraji žil chlapec se svými rodiči. Chlapec byl jak malá neřízená střela, umanutý, tvrdohlavý, samá lumpárna, ale přitom, když měl dobrou náladu, dokázal být hodný, poslušný a ochotný druhým pomáhat. Jak chlapec rostl, tak jeho nevypočitatelné stavy byly čím dál víc obtížné. Jednoho dne přišel tatínek domů a přinesl dvě vlčata. Jedno bylo černé jako uhel a druhé sněhově bílé. Tatínek řekl synkovi, aby se o ně dobře staral s tím, že ten vlk, kterého bude krmit, mu bude pomáhat. Chlapec byl nadšený a začal krmit černého vlka, protože byl hravější a chlapce neustále pošťuchoval. „Ty budeš můj kamarád”, řekl chlapec a druhého vlka zavřel. Hrál si stále celé dny jenom s černým vlkem a zapomínal na přátele a rodinu. Jednoho dne však zjistil, že si s ním nikdo jiný nechce hrát, protože zlý vlk všechny odežene, aby měl chlapce jenom pro sebe. Smutný chlapec najednou projde kolem klece a všimne si sněhově bílého vlka. Při pohledu do jeho očí chlapec posteskne a pustí vlka ven. Dá mu najíst a do klece zavře černého vlka. Hraje si s bílým vlkem a najednou zjistí, že má i nové kamarády. Chlapec je šťastný a spokojený. Jednoho dne zjistí, že všechno, co dělá, dělá jen pro své nové kamarády a on nemá prostor sám pro sebe. Najednou si vzpomene na slova, které mu řekl jeho tatínek, když donesl obě vlčata domů: „Ten, kterého budeš krmit, ti bude pomáhat“. Chlapec vědom si svého počínání si uvědomí, že vždy, když krmí jenom jednoho vlka, tak jeho život není šťastný a spokojený. Jde, pustí černého vlka z klece a nakrmí ho. Černý vlk okamžitě jde a vyžene kamarády, kteří se chtěli s chlapcem kamarádit jenom pro svůj prospěch. Chlapec poté krmil oba vlky a v jeho životě nastávala rovnováha. Přišli noví kamarádi, kteří chlapce nechtěli využít k nepravostem ani pro svůj prospěch. Chlapec díky tomu našel rovnováhu ve svém životě a nikdy už nedával přednost jednomu před druhým.

Hodný nebo zlý