Bobří povodeň

Za devatero splavy a devatero úžlabím se nacházela Bobří osada. Toho roku byla velká sucha a bobří přehrada už byla hodně stará a děravá. Bobři byli zoufalí, protože pro osadu neměli dostatek vody. Bylo zapotřebí tedy postavit novou přehradu, aby osada již netrpěla, když přijdou velká sucha. Ovšem osada byla rozdělena na staré bobry a mladé bobry. Staří bobři navrhovali, aby nová přehrada byla větší a mohutnější. Jenže to znamenalo mnohem více práce a mohutné stromy na takovou stavbu jít pokácet hluboko do lesa. To se však nelíbilo mladým bobrům, protože ty raději lelkovali a práci se vyhýbali obloukem. Staří bobři se tedy vydali hluboko do lesa, aby pokáceli mohutné stromy na novou přehradu a o chování mladých bobrů si pomysleli své. Mladí bobři chtěli ukázat starým bobrům, jak jsou hloupí a že se dá postavit přehrada za chviličku. Porazili tedy ty nejbližší stromy na kraji lesa a postavili novou přehradu během chvilky. Zbytek času si hráli na hřišti pod přehradou a lelkovali, přitom se vysmívali starým bobrům, že se hluboko v lese dřou s mohutnými stromy a hráz přitom už dávno stojí. Staří bobři se po nějaké době vrátili zpátky. Když uviděli, co mladí bobři postavili, tak si pomysleli své a mohutné stromy nechali na kraji lesa. Bobři měli dostatek vody i v suchých létech a byli spokojení. Najednou se však obloha zatáhla a přišlo období dešťů. Voda stoupala až k samotnému vrcholu hráze. Když tu najednou ve vodě spatřili obrovskou větev, jak se hrne vodou přímo na hráz. „Bum, prásk, křup”, najednou hráz zapraskala a zlomila se na několik kusů. Voda se vyřítila a odplavila všechno, co bylo pod hrází. Nešťastní bobři si říkali: „co teď budeme dělat?”. Ovšem staří bobři byli připraveni a díky tomu, že měli veliké klády uschované na okraji lesa, tak mohla začít výstavba nové přehrady okamžitě. Mladí bobři se styděli za to, že byli tak malicherní a okamžitě šli pomoct s výstavbou nové přehrady. Po dokončení stavby si staří bobři řekli, že když mladí přiložili ruku k dílu, tak jim na oplátku pomůžou postavit nové větší hřiště. Všichni měli velkou radost, ale období dešťů nepřestávalo a vody bylo čím dál víc a víc. Najednou se po vodě řítilo několik stržených stromů. Všichni bobři raději utekly na veliký kopec, protože si pamatovali, co se stalo naposledy. „Bum, prásk, prásk a bum”, ozývalo se od přehrady, jak do ní narážely stromy. Najednou přestalo pršet a bobři se mohli jít podívat na svoji zničenou osadu. Jaké bylo překvapení, když zjistili, že osada stojí nedotčená a přehrada je plná vody. Od té doby se již mladí bobři nikdy nevysmívali starým bobrům a vždy jim pomáhali naprosto se vším. V osadě od té doby nastal klid a mír.

Bobří povodeň